Zkuste si nejdřív odpovědět sami. Měli jste v dětství vlastní místo, kde bylo ticho na učení? Mohli jste studovat, aniž byste museli po škole vydělávat na nájem nebo pomáhat živit rodinu? Věděli vaši rodiče, jak fungují přijímací zkoušky nebo jak napsat odvolání, když vás nevzali na školu? Měli jste někoho, kdo vám poradil s výběrem školy nebo první pracovní zkušeností?
Pokud jste na většinu odpověděli ano, vaše cesta byla pravděpodobně jednodušší než cesta mnoha jiných lidí. Není to nic špatného, ale je dobré si uvědomit, že ne každý má v životě stejné možnosti. A právě o tom jsou nerovné šance.
Dva studenti. Stejný sen. Jiný konec
Jakub a Adam chtějí studovat střední školu. Oba mají podobné známky, uspějí u přijímaček a jsou stejně motivovaní. Po několika měsících ale Adam studium ukončí, zatímco Jakub pokračuje dál.
Adamův otec přišel o práci a rodina se dostala do finančních potíží. Adam začne pracovat na plný úvazek, aby pomáhal pokrýt výdaje domácnosti. Na učení už mu nezbývá čas ani energie. Jakubova rodina je na tom lépe, takže může naplno věnovat škole.
Bez znalosti jejich příběhu by bylo snadné říct, že byl Jakub schopnější nebo pracovitější. Ve skutečnosti ale každý z nich čelil jiné životní situaci – a právě ta výrazně ovlivnila, jakou šanci dostali.
Největší výhody bývají skoro neviditelné
Když se řekne „nerovné šance“, mnoho lidí si představí extrémní chudobu. Ve skutečnosti ale rozdíly vznikají mnohem nenápadněji.
Jedno dítě vyrůstá v rodině, kde je běžné mluvit o škole nebo budoucím povolání. Druhé doma každý den poslouchá hlavně obavy z toho, jak zaplatit účty. Ani jedna z těchto rodin nemusí své děti milovat méně. Jen mají jiné možnosti.
Právě takové zdánlivé drobnosti se během života postupně sčítají. Každá sama o sobě může působit bezvýznamně, dohromady ale rozhodují o tom, jaké příležitosti člověk dostane.
Kde se šance skutečně rodí?
Budoucnost člověka se nezačíná formovat až u přijímaček nebo prvního pracovního pohovoru. Ovlivňuje ji rodinné zázemí, kvalita školy, dostupnost zdravotní péče i místo, kde vyrůstáme.
Svou roli hraje také zdraví nebo lidé, které máme kolem sebe. Někdo poradí, doporučí brigádu nebo ukáže cestu, o které bychom jinak ani nevěděli. Sociologové tomu říkají sociální kapitál.
Co často nevidíme
Když mluvíme o úspěchu, většinou zmiňujeme píli, talent nebo správná rozhodnutí. Méně už tom, co jim předcházelo.
Možnost soustředit se na školu. Rodiče, kteří mají čas pomoct. Dostupný psycholog. Kroužek, na který se dá dojet autobusem. Dospělý, který poradí nebo otevře dveře k první příležitosti.
Tyto věci často považujeme za samozřejmost. Pro mnoho lidí ale samozřejmostí nejsou a právě proto mohou rozhodnout o tom, jakou cestou se jejich život ubírá.
Nejde o omluvu. Jde o pochopení
Přiznat si, že lidé vyrůstají v odlišných podmínkách, neznamená popírat osobní odpovědnost. Znamená to jen vidět celý příběh. Protože bez něj snadno zaměníme důsledek za příčinu a hodnotíme výsledky, aniž bychom znali podmínky, ve kterých vznikly.
Co můžeme změnit?
Nerovné šance nejsou přírodní zákon. Jsou výsledkem toho, jak máme nastavenou společnost.
Když je kvalitní školka dostupná jen v některých městech, některé děti začínají zaostávat ještě před první třídou. Když se na dětského psychologa čeká několik měsíců, problémy se mezitím prohlubují. A když se dítě z malé obce nedostane na kroužek, protože poslední autobus odjíždí příliš brzy, přichází o příležitosti, které jeho vrstevníci považují za samozřejmost.
Rovné šance neznamenají, že všichni skončí ve stejném cíli. Znamenají, že o budoucnosti člověka nebude rozhodovat to, do jaké rodiny se narodil, ale především to, co dokáže a jaké úsilí bude mít možnost vložit do svého rozvoje.
Vraťme se na začátek
Vzpomeňte si na Jakuba a Adama. Jeden mohl plánovat budoucnost. Druhý musel řešit, jak pomoci své rodině. Oba byli motivovaní. Přesto skončili každý jinde.
Právě o tom jsou nerovné šance. Neříkají, že úspěch není výsledkem práce. Připomínají ale, že ne všichni dostávají stejnou příležitost svou píli a schopnosti naplno využít. Tak na to mysleme, než někoho odsoudíme.
