Zapomeňte na chvíli na selfíčka z festivalu, UNESCO a prameny. Vedle kolonád a luxusních hotelů se totiž odehrává úplně jiná realita. Zatímco svět obdivuje naše historické centrum, my čekáme půl roku na termín u doktora, řešíme ceny bydlení a kvalitu škol. Letošní komunální volby nebudou o leštění kolonád, ale o tom jestli se tu dá ještě normálně žít.
Propojení turismu a bytové krize není problém jen v Karlových Varech. Podobné napětí se objevuje i v jiných městech, například v centru Prahy. Ve Varech se však k tomuto tlaku přidává specifický sociální kontext lázeňství a dlouhodobého vývoje regionu, který situaci dále komplikuje.
Turismus je pro město zásadní. Přináší pracovní místa, mezinárodní prestiž i peníze. Bez něj by vypadalo úplně jinak. Zároveň ale výrazně ovlivňuje to, jak Karlovy Vary fungují. Stačí se projít centrem. Místo běžných obchodů a služeb přibývají suvenýry, luxusní podniky nebo krátkodobé pronájmy. Ekonomicky to dává smysl – turisté utratí víc než místní.
Zároveň se ale město postupně přizpůsobuje spíše návštěvnictvu než vlastním obyvatelům. S úbytkem běžného života ztrácí svou původní funkci. Přestává být místem pro každodenní život a začíná fungovat jako produkt. Něco, co se dobře „prodává“, ale hůř se v tom žije.
Palčivá realita
Když mluvíte s lidmi pracujícími v Karlových Varech, opakuje se často stejný motiv. Město udržují v chodu, ale jim samotným se v něm žije čím dál hůř. Tenhle rozpor není jen pocitový. Karlovarský kraj má totiž dlouhodobě nejnižší průměrné mzdy v Česku. V oborech jako lázeňství nebo hotelnictví se výdělky pohybují kolem pouhých 20–25 tisíc korun hrubého měsíčně. Podle projektu Minimální důstojná mzda by měl přitom člověk vydělávat výrazně víc, aby pokryl běžné životní náklady.
Tomu odpovídá i situace na trhu s bydlením. Nájem běžného bytu 1+kk nebo 1+1 se ve Varech často pohybuje kolem 10–15 tisíc korun měsíčně bez energií. Pro mnoho lidí to znamená, že za bydlení vydají více než polovinu svého příjmu. Po zaplacení dalších základních výdajů zbývá jen minimální prostor pro cokoliv dalšího. Nejde o výjimečnou situaci, ale o realitu, ve které žije velká část místního obyvatelstva.
Analýzy bytového fondu Ministerstva pro místní rozvoj navíc ukazují, že část bytů ve městě zůstává neobydlená nebo slouží ke krátkodobému ubytování či investicím. I to přispívá k odlivu stabilních obyvatel, kterých od 90. let odešly tisíce. Nejen kvůli bydlení, ale také práci, vzdělání nebo dostupnosti služeb.
Co s tím?
Možnosti řešení existují, samy od sebe se ale neprosadí. Na to upozorňuje například Platforma pro sociální bydlení, podle jejíž analýz je klíčová aktivní role státu i měst.
Na státní úrovni se již připravuje zákon o podpoře bydlení, který by měl obcím poskytnout nástroje i finance pro řešení bytové nouze. V praxi by to mohlo znamenat více dostupných bytů, lepší podporu pro ohrožené skupiny nebo pomoc lidem udržet si bydlení. Jeho budoucnost je ale nejistá. Návrh se opakovaně mění a není jasné, v jaké podobě (a jestli vůbec) projde.
Velká část odpovědnosti padá i na samosprávy, v našem případě město Karlovy Vary. Jednou z cest je rozšiřování městského bytového fondu – ať už výstavbou nebo odkupem bytů. Samotný trh totiž dostupné bydlení nevytvoří, protože se více vyplatí luxusní projekty nebo omezené pronájmy. Důležitá jsou proto i jasná pravidla. Regulace krátkodobého ubytování, větší jistota pro nájemnictvo nebo podpora lokálních služeb.
Bydlení je ale pouze segment problému. Stejně důležité je, aby ve městě byla dostupná práce, kvalitní vzdělání pro všechny, obchody, služby i kulturní život. Bez nich lidé odcházejí a město se postupně mění spíše v atrakci než domov.
Blíží se komunální volby a politické strany budou představovat své programy. Právě teď je proto důležité pokládat otázky svým zastupitelkám, zastupitelům, kandidátkám a kandidátům: Co udělají pro dostupné bydlení? Jak chtějí rozšířit pracovní příležitosti? Kolik městských bytů plánují vybudovat? Jak se postaví ke krátkodobým pronájmům? A jak podpoří běžný život ve městě? Jejich odpovědi zásadně ovlivní, jak budou Karlovy Vary vypadat v příštích letech.
Město jako domov
Karlovy Vary nejsou jen výkladní skříň. Jsou domovem tisíců lidí, kteří zde žijí, pracují, vychovávají děti, pečují o sousedy a tvoří komunitu. Každá kavárna, školka, kulturní akce nebo jen obyčejné setkání na ulici vzniká díky nim. Bez těchto lidí město ztrácí rytmus, duši a pocit domova. Život tu není jen o lázních, festivalu nebo nablýskané kolonádě.
Je o každodenních drobnostech, mezilidských vztazích, místech, která dávají lidem pocit, že sem patří a mohou tu žít normální život. Proto se ptejme sami sebe i ostatních: Chceme, aby Karlovy Vary patřily lidem, kteří tu opravdu žijí, nebo aby se staly jen kulisou pro návštěvnictvo? A co pro změnu můžu udělat já?
Jak jsem se zasmála při nedávné reportáži, že v gastru a celkově lázeňství chybí lidé, že to nikdo nechce dělat.. On by chtěl, pokud ale ovládá v rámci svého oboru plynule další tři jazyky a dostane k výplatě základ jako jeho kolega v oboru nevzdělaný, neschopný pozdravit už česky (ne vinou národnosti, ale úrovně vystupování), natož jakkoliv jinak, půjde logicky jinam. Mám dojíždět půl hodiny autobusem ve Varech za 21 000,- do práce plné i***** nebo půl hodiny autem do Oberwiesenthalu za 1 700,- euro čistého a se super kolektivem?
Pokud tu chtějí mít hoteliéři dostatek kvalitního personálu, musí se probrat a zaplatit ho.